Já začnu hodně obšírně. Přípravu na právě skončený ročník jsme s kolegou asistentem Jaroslavem Kapešem začali již v květnu, a to se širokým kádrem 31 hráčů. Bylo tedy jasné, že budeme nuceni soupisku zužovat, na což jsem kluky před přípravou i upozornil. První šestice opustila tým již po letní přípravě, k další selekci došlo první týden v srpnu, po našem pětidenním soustředění na ledě. A již naše přátelská střetnutí naznačovala, že budeme mít opravdu silný mančaft, krom přátelského zápasu s RUSS Moskva, kde byl soupeř někde jinde, jsme všechna ostatní utkání v pohodě vyhráli.

Pak přišla spanilá jízda základní částí soutěže...

Výjimeční jsme byli jednak herně, ale i svou početností. Většina mužstev nastupujících proti nám byla v deseti, třinácti lidech. A je samozřejmě rozdíl vybírat si sestavu z takřka dvojnásobku. Taky proto jsme téměř všechna utkání této části sehráli na čtyři formace, maximálně na čtyři útoky a tři obrany.

Na druhou stranu musím ale zdůraznit, že krajský přebor měl velmi nízkou úroveň, což bylo jasné již téměř od prvního našeho mistráku v Moravské Třebové, kde jsme v pohodě vyhráli 8:0 a oni nakonec skončili na třetím místě. Proto asi nemůže nikoho překvapit, že jsme v této fázi soutěže neztratili ani bod a soupeře většinou převálcovali, skóre 201:24 hovoří za vše.

Jenže pak jste prohráli v úvodních domácích zápasech semifinále i finále.

 Tady se poprvé projevilo, jak je soutěž dle mého špatně postavena. A dosvědčuje to jen fakt, že tým, který je silný v kraji, nemá skoro žádnou šanci uspět v kvalifikaci.

My jsme vlastně v základní části vůbec nebyli prověřeni hrát pod tlakem. A najednou přijdou vyřazovací boje a k nám přijede Polička, která celou soutěž, alespoň jestli si to dobře pamatuji, odehrála na dvě pětky. A teď hraje na tři lajny, z toho jedna je složena z hráčů, co nastupovali za juniorku. Nemají co ztratit, naopak se chtějí na suveréna soutěže vytáhnout, a bojují. Zatímco my jdeme k zápasu s tím, že jsme jim dávali desítky a zápas podceníme. Dostaneme tři branky a zjistíme, že mančaft je psychicky labilní, což jsme si ale doposud neměli s kým v těžkých bojích prověřit.

Nakonec jste ale play off zvládli.

 Jistě, protože kluci k dalším bojům v sérii přistoupili úplně jinak a nakonec to zase byli jednoznačné výsledky, tuším že 9:1 a 10:1. A to samé se opakovalo i ve finále s Chocní. První výbuch s Poličkou je zapomenut a že soupeř dobře bruslí, jakoby hráče nezajímalo. A zase jsme museli sérii otáčet. Ale nakonec to dopadne úplně stejně, soupeře přejedeme, což jen svědčí o mých již zmíněných slovech o úrovni této soutěže. Mělo by se s tím rozhodně něco dělat.

Co byste navrhoval?

 Podle mě by se nad tím měli zamyslet funkcionáři svazu a chtělo by to zásadně změnit koncepci. Jinak se žádný tým přes kvalifikaci do ligy nedostane, prostě nemá zkušenosti. Jednak již samotný počet pouhých 18 utkání základní části je hrozně málo. Doslova bych řekl, že pro hráče v dorosteneckém věku, hráče plné energie a emocí, kteří se musí v hokeji zdokonalovat, je to tragédie. Navíc zde chybí více těžších zápasů, ve kterých se pak láme chleba. Já bych třeba navrhoval, aby se po základní části vzali první tři čtyři týmy z Pardubického a Hradeckého kraje a sehráli spolu nadstavbu o přeborníka východních Čech. Zápasy s Krkonošemi jasně ukázali, že by to bylo pro oba kraje přínosem.

Toto je určitě na zvážení kompetentních míst. My se ale vraťme k soutěži, respektive k neúspěšné kvalifikaci o 1. ligu.

 Abych se přiznal, tak pro mne byla v kvalifikaci překvapením nízká kvalita zúčastněných mužstev. Možná je to urážka soupeřících týmů, zvlášť když jsme ji nevyhráli, ale třeba takové Teplice by podle mne hrály v našem kraji druhou polovinu tabulky. Krkonoše ji zase odehrály s mladšími kluky, kteří ale hrají ligu mladšího dorostu. U nich jsme vyhráli v prvním zápase 5:2 a po tomto střetnutí jsem se asi poprvé v sezoně cítil spokojený, jak naše mužstvo dobře šlape. Jenže pak jsme jeli do Teplic a přesto, že jsme odehráli špatný hokej, tak jsme tam vyhráli. A to se nám vymstilo v Mělníku, kde jsme prospali první třetinu, a i když jsme dokázali ve druhé stav srovnat, vyrovnaný zápas jsme prohráli. To se pak projevilo v domácím střetnutí s Krkonošemi, kde jsme asi byli trochu načatí z předchozí porážky, nedařilo se nám střelecky a jen jsme remizovali 1:1. A najednou se začalo dít něco s psychikou týmu, bylo to zřejmé jak na ledě, tak v kabině. A právě zde vidím ten handicap nedostatku odehraných těžkých zápasů.

Pak přišel rozhodující duel o všechno doma s Mělníkem...

 To byl parádní zápas, opravdový vrchol kvalifikace, oba týmy jezdily na krev a já musím pochválit všechny hráče bez výjimky. Za stavu 6:4 jsme měli vše ve svých rukách. Soupeř ale použil taktiku, jakou použil, a konfrontací obránce Brychty a dlouhé pauzy nás dost rozhodil. Na naší straně pak byla vidět malinká morální nezodpovědnost, lehké podcenění, kluci už se viděli, jak těch pět minut snadno dotáhnou do úspěšného konce a Mělník po našich hrubých chybách srovnal. V každém případě jsme měli toto vedení již udržet.

Jste hodně zklamán, že se nepovedlo vašemu týmu postoupit?

 Který trenér by nebyl zklamán? Samozřejmě že bylo a stále je zklamání veliké. Na druhou stranu ale musím přiznat, že bychom s tímto kádrem asi nebyli v lize důstojným soupeřem dalším celkům a asi bychom se pohybovali na samém chvostě tabulky. Dopláceli bychom tam na malou zkušenost našich hráčů. Ten rozdíl mezi ligou a krajským přeborem je veliký.

Vy jste se ale před rozhovorem přiznal, že vás zamrzela ještě jiná věc?

Ano, a tou je špatný přístup funkcionářů k týmům, potažmo k hráčům. Vždyť tady ti kluci celý rok dřou a na poslední zápas finále play off, kdy už je jasné, že se po utkání budeme radovat my nebo Choceň z titulu Přeborníka kraje, nepřijede ani nikdo ze svazu, aby hráčům na ledě předal pohár za vítězství. Nakonec si pro něj musíme jet až za 14 dnů sami a předáváme ho hráčům po posledním utkání kvalifikace... Nebo druhý příklad. Jak je možné, že ještě nemáme dohrané play off a už jsou rozlosované zápasy kvalifikace, v níž hned dva musíme dohrávat? Takže v praxi to znamená, že v pondělí vyhrajeme přebor a ve středu již jedeme k dohrávce kvalifikace do Trutnova. To mi hlava nějak nebere...

Čím byste chtěl naše povídání ukončit?

 V novinách v posledních měsících proběhly nějaké články o sporech prvoligového áčka a našeho občanského sdružení, jež zastupuje veškerou mládež. Chtěl bych říct všem opanovačům, že my se snažíme vést naši mládež poctivě. Jednak ji všichni, kdo se tady v klubu tomu věnujeme, děláme bez finančních nároků, máme s ní dlouhodobé zkušenosti a v neposlední řadě za nás hovoří výsledky. A teď nemyslím jen na krajské úrovni. Řada hráčů se dokázala prosadit třeba i v Pardubicích. Myslím si, že jsme tady kus poctivé práce odvedli a případné výpady mě mrzí, ba přímo mohu říct, že uráží. Určitě to nedělá našemu klubu dobré jméno.

Děkuji za rozhovor.                                                                       Radek Pecina.